Lidový ornament

Souvisel předně s krojem, byl jeho barevnou, pestrou výzdobou. Ženy malovaly vzory na kadle a na zástěry, ty pak vyšívaly, dříve stehy, plným, plochým vyšívá­ním, později dírkovým, „šlingrováním". Prvky ornamentu byly rostlinné: růže, karafiáty, tulipány, konvalinky, pomněnky, jahody, lístky. Menší prázdnou plochu vy­plňovala též poupátka. Ženy malovaly samozřejmě bez předloh, tvořily vzory .samy. Už i školačky dovedly malovat ornament zpaměti, protože jej pořád viděly, vyrůstaly v něm. Nejobsáhlejší bylo vyšívání zástěr, žen­ských i mužských. Tyto výšivkové pásy se jmenují „haúzký", vyšívají vzor „na hada". V zásadě je to vodo­rovná vlnovka, vyplňovaná květy. Některé ženy dove­dly malovat zvlášť dovedně, a ty malovaly jiným, které si potom už samy vyšívaly.

Všechny starší ženy malovaly dřív na žúdře — gánku, při vrchu, čímž zdobily vchod do domu. Na obou rozích vchodu ve výši dospělého člověka bývaly jamky, které ženy vymalovaly pomerančovou barvou a dokola dělaly modré tečky. Každá ta kapka něco znamenala: zdraví, štěstí, boží požehnání atd. Stěny z ulice zdobily obrovnávkou modře. Tam kde byla dospě­lá děvčata, je vnitřek žúdra — gánku zalíčen pomeran­čovou obrovnávkou.

Ženy si odedávna zdobily svůj příbytek a tu spojo­valy tvořivě svůj umělecký cit s praktičností. Šlo pře­devším o to, uchránit stěny před pošpiněním, zvláště od much, v síni od vaření. Snad nejstarší způsob, již od konce 18. století, je stříkání štětkou namočenou ve vápně, obarveném hlinkou žlutou, červenou a modrou na stěnu políčenou zeleně, a to v jizbě i v síni. Tento způsob k nám přišel ze západního Slovenska.Druhý a třetí způsob se používal pouze v síni. Druhý způsob: zakouřené stěny se zalíčily žlutou hlinkou a jakmile trochu oschly, stíraly ženy třemi nebo čtyřmi prsty žlutý nátěr tak, že vystoupily černé čáry, vlnovky, závitnice, větvičky, ba i celé kytice zasazené v květi­náči. Třetí zdobná technika se prováděla kladením sříznutého kukuřičného klásku bez zrna (žgolku), namo­čeného do barveného vápna, na stěnu různými směry, takže se otiskly různé tvary, květy, hvězdice, křížky. (Heřman Landsfeld, Strážnice)

Kateřina Macháčková k tomu dodává, že k otiskování používaly ženy také vršků z makůvek a vykrajovaly termicky z řepy a brambor. Jakmile otisky byly „za­jité", zalícily stěny a „malovaly" znova. Tak pečlivým odlupováním nátěrů zjistil H. Landsfeld zdobné tech­niky. Dnes už zanikly, jizby a kuchyně nových bytů jsou vymalovány od malířů z povolání, nebo jen vylí­čeny vápnem.